Jak správně otevřít ústa – část 1.
Martin Sváček • Pondělí 23. Srpen 2010 v 7:55
Mluvíme, mluvíme a mluvíme…ale mluvíme vůbec správně? Napadla už někoho z nás tato otázka?
Posluchači nevnímají jen obsah vycházející z našich úst, ale i intonaci a sílu řeči, tempo řeči i použité pauzy mezi větami a slovy. Ať už vědomě či podvědomě, hodnotí tím náš přístup k věci, vyvozují si výsledky o naší povaze a následně rozhodují o tom, jestli nám svěří svou důvěru či nikoliv.
Ať už máme stovky nebo jen pár posluchačů, měli bychom být důrazní, tedy žádné šeptání pod vousy! Vyvarujme se pouštění našeho vnitřního hlasu ke slovu. Vnitřní hlas nás znervózňuje a nabádá k podrobnému zkoumání každého vypuštěného slova, což vede k nepříjemnému zadrhávání a zapomenutí dalších slov.
Dostaneme-li se do takovýchto potíží, nebojme se včas zpomalit a po ukončení vět se několikrát hluboce nadechnout.
S přihlédnutím na obsah mluveného projevu je třeba dbát na použití důrazů u důležitých míst. Chceme-li dát obecenstvu důrazně najevo, co je podstatné a neměnné, musíme v oněch místech zpomalit a zdůraznit klíčová slova, která se nemusíme bát zopakovat ve větě hned několikrát.
Pauzy v mluveném projevu jsou pro posluchače nezbytné, slouží k vstřebávání informací.
Používání odborných slov může řeči přidat na kráse, zvláště když patří k naší profesi. Na co bychom však neměli zapomenout je, že se posluchači mohou velmi pravděpodobně skládat z neználků a laiků. S tímto ohledem je nutné hovořit tak, aby vůbec rozuměli, oč se jedná.
V řeči by se neměli objevovat neurčité výrazy jako „myslím“, „možná“, apod. Nebo takzvané vycpávkové výrazy jako „ehm“, „vlastně“, „prostě“, „hrozně“, apod.
V druhé části se dočtete dál, jak správně mluvit.
