Jak správně otevřít ústa – část 2.
Martin Sváček • Pondělí 6. Září 2010 v 7:08
Tento článek je navázáním na předešlý článek s názvem „Jak správně otevřít ústa, část 1.“ (proto doporučuji přečíst).
Dobrý řečník by měl brát ohledy na své posluchače – všímat si reakcí, dávat prostor k dotazům a neskákat do slova. Ale ještě lepší řečník předpovídá reakce obecenstva, a tím přizpůsobuje formu výkladu (obsah se dá vyložit několika způsoby).
Trošku vášně v mluveném projevu neuškodí, ale všeho moc škodí. Proto mějme emoce pod kontrolou. Nemávejme kolem sebe rukama, nepřešlapujme z místa na místo a nenechme se příliš unést svými emocemi, které by nás odklonily od prvotního záměru. Opačný extrém je uspávání posluchačů nudným hlasem. Vyvarujme se proto tvoření takovýchto bariér.
Ne každý si troufne mluvit bez pomoci řeči napsané na kusu papíru. Kamenem úrazu by se nám mohlo stát pouhopouhé čtení bez jakéhokoliv kontaktu s posluchači. I kdybychom řeč jen četli, odkloňme svůj zrak na okamžik z papíru na své posluchače.
Co se tempa řeči týče, není vhodné mluvit, jak když někdo z kulometu střílí. Sice budeme mít dřív za sebou nepříjemnou situaci pro naše nervy, ale nesrozumitelnost a následné nepochopení obsahu se nám jistojistě vymstí. Na druhou stranu není příliš k popukání poslouchat jednu větu celou věčnost, a proto zpomalovat jen v důležitých momentech.
I správný postoj těla hraje kladnou roli v mluveném projevu. Mluvíme-li shrbeni, nevyužíváme plnou kapacitu plic a musíme se častěji nadechovat. Přiznejme si, že nepřidává na kráse pohled na shrbeného řečníka, ještě k tomu s neplynulou řečí. Naopak nasazení takového úsměvu nám vůbec neuškodí.
Pokud se nám ne a ne daří, nevěšme hlavu. Řeč se dá zdokonalovat. Stačí si třeba jen nahrát, jak mluvíme. Po opakovaném přehrávání naší řeči vypátráme chyby, které bychom jinak nezaregistrovali. Nebo stačí jen hlasitě číst a tím si procvičovat tempo řeči.
